Počátek hospodaření Daškova rodu ve Slavětíně nad Metují se datuje do poloviny 19. století, kdy do zdejšího mlýna č.p. 37 přichází Václav Dašek, jeden z dětí Matěje Daška z Hubenic, a žení se s Annou Kubíčkovou ze statku č.p. 26. Zatímco ve mlýně po něm zůstává hospodařit starší syn Vincent, mladší Antonín
se stává sedlákem ve Slavětíně č.p. 26 a Daškové na tomto statku hospodaří ve čtvrté generaci dosud. Pradědeček Antonín, který se oženil s Annou Vojnarovou, byl považován za člověka vzdělaného a prozíravého. Statek byl v roce 1878 přestavěn na moderní budovu včetně chlévů, kůlen a velké stodoly. I když byl statek zatížen dluhy z přestavby, poskytl všem čtyřem synům vysokoškolské vzdělání v oboru stavitelství. 
Nejúspěšnějším se stal nejstarší syn Václav, akademik a doktor technických věd, který byl mmj. děkanem ČVUT , 12 let vedoucím katedry stavební mechaniky a patřil k zakladatelům České akademie věd. Za své dílo byl vyznamenán také Řádem republiky.
v období před válkou i v jejím průběhu patřil k dobrým chovatelům a stal se z něho uznávaný odborník na chov plemenných býků. Tato skutečnost a jeho politické názory vedly k tomu, že byl po roce 1948 mezi těmi sedláky, kteří začali mít problémy, jež vyústily v únoru 1950 k jeho zatčení a odsouzení na 20 let za velezradu a konfiskaci majetku. Zároveň byla odsouzena i babička na 8 měsíců za pohoršování. Nástup jejího trestu byl nastaven na dobu, kdy bylo našemu otci teprve rok a půl. Vychovávala jej proto starší sestra Marie a různé tetičky. Tímto skončilo soukromé hospodaření na našem statku na celých 40 let. Dědečka propustili v roce 1960, po 10 letech, na amnestii. Jako syn vesnického boháče, jak se psalo v posudcích, jen shodou šťastných okolností mohl náš otec vystudovat Střední zemědělskou školu v Hořicích a stejně šťastně se v roce 1968 přihlásil úspěšně na VŠZ v Praze. V tomto období stihl i dvouletou praxi na žních na farmě v Dánsku. Úvahy o emigraci rozhodlo přání rodičů, aby se syn Václav vrátil domů. Zde roku 1973 úspěšně promoval inženýrem zemědělství. 
V roce 1974 nabídl Československý stát zpětné odkoupení zkonfiskovaného statku, což prarodiče s vděky přijali a rodina začala vydrancovaný statek pomalu obnovovat.
V roce 1975 se seznámil tatínek s Věrou Nyčovou, se kterou se roku 1976 také oženil. Jak se ukázalo, byla to dívka nejen velmi krásná, ale také pracovitá a houževnatá a ač nepochází ze zemědělství, je to žena jak stvořená pro sedláka. Společně manželé, postupně i s pomocí dětí, již v roce 1979 – tedy přesně před 30 lety – začali pěstovat žampiony v chlévech, které opustilo JZD a tímto způsobem financovali obnovu hospodářství.
https://plus.rozhlas.cz/hospodarit-na-svem-pribeh-sedlaku-vaclava-daska-a-pavla-dobrovolneho-8131300
