Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORIE HOSPODAŘENÍ RODINY DAŠKOVÝCH
VE SLAVĚTÍNĚ NAD METUJÍ
 

            Počátek hospodaření Daškova rodu ve Slavětíně nad Metují se datuje do poloviny 19. století, kdy do zdejšího mlýna č.p. 37 přichází Václav Dašek, jeden z dětí Matěje Daška z Hubenic, a žení se s Annou Kubíčkovou ze statku č.p. 26. Zatímco ve mlýně po něm zůstává hospodařit starší syn Vincent, mladší AntonínObrazek se stává sedlákem ve Slavětíně č.p. 26 a Daškové na tomto statku hospodaří ve čtvrté generaci dosud.  Pradědeček Antonín, který se oženil s Annou Vojnarovou, byl považován za člověka vzdělaného a prozíravého.  Statek byl v roce 1878 přestavěn na moderní budovu včetně chlévů, kůlen a velké stodoly. I když byl statek zatížen dluhy z přestavby, poskytl všem čtyřem synům vysokoškolské vzdělání v oboru stavitelství. Obrazek

Nejúspěšnějším se stal nejstarší syn Václav, akademik a doktor technických věd, který byl mmj. děkanem ČVUT , 12 let vedoucím katedry stavební mechaniky a patřil k zakladatelům České akademie věd. Za své dílo byl vyznamenán také Řádem republiky.

 

            Po dohodě všech čtyřech synů Antonína Daška se na rodný statek vrací syn Ladislav, aby zde hospodařil se svou manželkou Marií roz. Novotnou. K rozkvětu statku dochází v období před druhou světovou válkou, kdy nastupuje nová éra chovatelství skotu a to kontrola užitkovosti a výstavba pastevních areálů v horských oblastech. Dědeček Ladislav Obrazekv období před válkou i v jejím průběhu patřil k dobrým chovatelům a stal se z něho uznávaný odborník na chov plemenných býků. Tato skutečnost a jeho politické názory vedly k tomu, že byl po roce 1948 mezi těmi sedláky, kteří začali mít problémy, jež vyústily v únoru 1950 k jeho zatčení a odsouzení na 20 let za velezradu a konfiskaci majetku. Zároveň byla odsouzena i babička na 8 měsíců za pohoršování. Nástup jejího trestu byl nastaven na dobu, kdy bylo našemu otci teprve rok a půl. Vychovávala jej proto starší sestra Marie a různé tetičky. Tímto skončilo soukromé hospodaření na našem statku na celých 40 let. Dědečka propustili v roce 1960, po 10 letech, na amnestii.

            Jako syn vesnického boháče, jak se psalo v posudcích, jen shodou šťastných okolností mohl náš otec vystudovat Střední zemědělskou školu v Hořicích a stejně šťastně se v  roce 1968 přihlásil úspěšně na VŠZ v Praze. V tomto období stihl i dvouletou praxi na žních na farmě v Dánsku. Úvahy o emigraci rozhodlo přání rodičů, aby se syn Václav vrátil domů. Zde roku 1973 úspěšně promoval inženýrem zemědělství. ObrazekV roce 1974 nabídl Československý stát zpětné odkoupení zkonfiskovaného statku, což prarodiče s vděky přijali a rodina začala vydrancovaný statek pomalu obnovovat.

            V roce 1975 se seznámil tatínek s Věrou Nyčovou, se kterou se roku 1976 také oženil. Jak se ukázalo, byla to dívka nejen velmi krásná, ale také pracovitá a houževnatá a ač nepochází ze zemědělství, je to žena jak stvořená pro sedláka. Společně manželé, postupně i s pomocí dětí, již v roce 1979 – tedy přesně před 30 lety – začali pěstovat žampiony v chlévech, které opustilo JZD a tímto způsobem financovali obnovu hospodářství.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář